Indiáni v Latinské Americe znali podle archeologických nálezů divoké chili papričky už 7500 let př. n. l. a považují se za první zdomácnělou zeleninu v Americe.

V třetím tisíciletí př. n. l. je už běžně pěstovali Inkové, kteří je pokládali za posvátné rostliny. Kolem roku 1500 př. n. l. se rozšířily na sever až do Mexika a staly se důležitou a oblíbenou součástí místní stravy.

Mayové pěstovali jejich nejrůznější variety a užívali je téměř do každého jídla. Od snídaně, k níž mívali horkou kaši z kukuřice bohatě kořeněnou chili až po večerní jídlo, v němž chili nikdy nechyběly. Stejné oblibě se papričky těšily u Aztéků.

Do Evropy, konkrétně do Španělska, přivezl první čili papričky Diego Alvarez Chanca, který byl lékařem na Kolumbově druhé výpravě v roce 1493. Byl také prvním, kdo napsal pojednání o jejich léčivých vlastnostech.